Plná hlava

sraček

Poslednío dobou mě přijde, že toho chci hrozně moc, když nic nechci.
Každý totiž předpokládá, že něco chci....nebo přinejmenším budu chtít... ale já  nechci! Je to tak obtížné pochopit? Prostě chci všechno nechat jak to je. Je to tak fajn. Zjistila jsem.
Ale ne. To by bylo moc  jednoduchý.

Zmatenost? Vztek? Bezmoc? Strach! Sakra tohle všechno teď a tady.

Tohle ne...tohle se mě nestává. Už dva a půl roku se mi to nestává!!

Byla to chyba. Myslet si že už je všechno pryč. Že už mě tohle srát nebude. Že možná jednou... jednou přijde On a bude to tak normální až to bude bolet. Ale hovno je normální a já jsem tak confused že teď už ani nevím co kde proč a jak...existuju. A je to čím dál horší. Den za dnem. A já to potřebuju rychle vyřešit. RYCHLE! IHNED! T_T

Au au au.

Uklidnit. To je fakt hezký slovo, ale jak to jako uděláš? V totální dezorientaci... kde je nahoře a kde dole? Je tohle dobrý? Špatný? Co je kurva bílý a černý?

 

A GD nikde! mě z toho vomejou. TO je zase den píčou ke zdi, fakt.

 

musim si lupnout zlepšovák